Kdy se začalo Sídliště nad Lužnicí stavět?
Jak to mohlo vypadat v době, kdy domy, ve kterých žijeme několik desítek let, teprve čekaly na to, až budou složeny jako stavebnice z přivezených panelů?
Sídliště nad Lužnicí, dříve nazýváno také „Sídliště Lužnice“, se rozprostírá podél hranic stávající zástavby Sezimova Ústí I. až k zahrádkářské kolonii Vápenná Strouha na severu. Na východě tvoří hranici železniční trať vedoucí z Prahy do Českých Budějovic, na západě tvoří přirozenou hranici řeka Lužnice. Sídliště se nachází v katastru města Tábor, ačkoliv před výstavbou sídliště pozemky patřily Sezimovo Ústí. Sídliště se rozprostírá na ploše zhruba 100 ha a žije na něm zhruba 5 tisíc obyvatel ve více než 100 panelových domech s 3000 byty (Jaroslav Kotaška a Michal Talpa – Obytný soubor Lužnice, 1985). Jedná se o jedno z mladších sídlišť v České republice, bylo dokončeno v roce 1989. Místní lidé sídliště nazývají Sojčák podle seriálu Dnes v jednom domě z roku 1980, jehož děj se odehrával na smyšleném sídlišti Sojčí vrch (ve skutečnosti se jednalo o pražské sídliště Lhotka).
Soutěž
V roce 1970 vyhrála soutěžní návrh dvojice architekta Václava Drozdy s architektem Janem Hubičkou. Studie plánované výstavby vzešla ze soutěže v roce 1970 a směrný územní plán zóny byl vypracován v roce 1974.
Původní návrh sídliště
Všechny podklady ohledně původního návrhu sídliště ke zhlédnutí zde:
PROHLÉDNOUT GALERII
Generálním dodavatelem všech staveb byly až do roku 1989 Pozemní stavby České Budějovice. Výstavba sídliště byla rozdělena do dvou etap. První etapa je složená ze tří staveb a tvoří sídliště tak, jak ho známe dnes. První stavba se nachází v okolí Základní školy Helsinská a restaurace U Soudku. Druhá stavba leží mezi restaurací U Soudku a pásem občanské vybavenosti (zdravotní středisko, obchodní centrum, pojišťovna a bývalá spořitelna) a třetí stavbou je zbylá část sídliště, která se rozprostírá od autobusové zastávky Sídliště nad Lužnicí střed až k řece Lužnici.
První etapa – první stavba
Na komponování urbanismu vůbec první a nejstarší části Sídliště nad Lužnicí spolupracovali Ing. arch. Jan Hubička a architekt Václav Drozda, kteří tvořili vítězný tým v architektonické soutěži v roce 1970. V sedmdesátých letech byli architekti méně omezováni z hlediska požadavků a norem v rámci hustoty zástavby. V následujících letech a při dalších stavbách byly tyto požadavky zpřísňovány. Zástavba navazující na Sezimovo Ústí I. je složená z nízkopodlažních, 4-8 patrových domů. Jedná se o dlouhé řady domů typu T-06B (typ původně z Plzně, později upravený Českými Budějovicemi jako PS 69 a PS 69/2) a bodově rozmístěné domy typu banks. Když byly v roce 1978 předány pozemky, muselo se čekat se zahájením stavby, než na pozemcích proběhne sklizeň a sejmutí orné půdy. Samotná výstavba začala v roce 1979 pod vedením stavbyvedoucího Ladislava Paďourka podél silnice E55 a od hranice se Sezimovo Ústím na jihu. Na stavbě se později vystřídali stavbyvedoucí Hlavnička, Kopřiva, Holec a Dvořák.
První etapa – druhá stavba
Od druhé stavby se na urbanismu sídliště nově podílel architekt Jan Franta. V první a druhé stavbě bylo postaveno 1195 bytů. Z občanské vybavenosti byla postavena základní škola se 720 místy, mateřská školka se 120 místy a jesle s 35 místy. Dále byla postavena prodejna potravin se 40 m² prodejní plochy a restaurace se 105 m² odbytné plochy. Obě stavby byly dokončeny v roce 1981 (Jaroslav Kotaška a Michal Talpa – Obytný soubor Lužnice, 1985).
První etapa – třetí stavba
Třetí stavba první etapy byla zahájena v roce 1982. Postavilo se dalších 53 panelových domů se zhruba 2000 byty – nejvíce ze všech tří staveb. Z občanské vybavenosti se postavila základní škola, mateřská školka s jeslemi, zdravotní středisko, obchodní centrum Lužnice (dnes Jednota a nákupní středisko AWA) a kulturní centrum u náměstí Přátelství. Stavba byla dokončena v roce 1989.
Druhá etapa
V původním návrhu sídliště byla navrhnuta také druhá etapa sídliště. Poslední panelové domy první etapy se dostavěly s pádem komunistického režimu, kvůli čemuž se druhá etapa nezačala stavět. Se sametovou revolucí skončila plánovaná ekonomika, tudíž i výstavba nových panelových domů a sídlišť. Druhá etapa sídliště se měla rozprostírat směrem od druhého břehu rybníku Komora po táborskou část Na Kopečku a měla kompletně propojit Tábor a Sezimovo Ústí.
Všechny tyto informace si můžete prohlídnout v elektronické verzi naší fotopublikace Sojčák:
